Dloooooouhý příklad

Chráněnka: Hornet, civilním jménem Lian Song. Číňanka. Ochranná výstroj a multifunkční opasek. Její mentorkou je samozvaná strážkyně pořádku Mantis, která z ní chce vytrénovat prvotřídní bojovnici. Lian samotná chce především bránit padouchům v páchání zlých skutků a jiné superhrdinské vylomeniny ji moc nezajímají. Hraje ji Joe.

Proměněnec: Rex, civilním jménem Michael Stafford. Velký, zelený, šupinatý, ostnatý, silný a odolný. Michael býval obyčejný středoškolák, ale teď musí žít se svým nepřístojným vzhledem a schopnostmi a potýkat se s nedůvěrou a odporem všech okolo. Hraje ho Matt.

Supernova: Fission, civilním jménem Tyler Wallace. Černoch s vlasy na ježka, obyčejnou kůží a barevným kostýmem. Tyler, někdejší génius v oblasti fyziky, měl našlápnuto na doktorát, než o tento život přišel kvůli experimentu, který mu dal schopnost ovládat molekuly na atomární úrovni. Hraje ho Sarah.

Cizačka: Skysong, skutečným jménem Veriskanathensis. Modrá mimozemšťanka s bílými vlasy a očima, lidským tělem a polidšťujícím kostýmem. Zemi si zamilovala poté, co sem přišla z jiného světa, aby se vyhnula integraci se skupinovou myslí svého lidu, protože si na to nepřipadala připravená. Hraje ji Andrea.

„Vy čtyři tam stojíte a Kantorka se na vás usmívá tím svým hrůzu nahánějícím úsměvem. ‚Zase jste byli za školou! Takže zůstanete po škole.‘ Přejede rukou po skříňkách a za jejími zády se otevře trhlina v časoprostoru. Skrz ni vidíte… moc, moc nepěkné věci. Představte si panel, na kterém si vy čtyři vyměňujete pohledy. Myslím, že jste právě vyrazili společně do boje proti nebezpečnému nepříteli. Souhlasíte?“ Všichni přikývnou.

Rychle si pročteme tah. Implicitně dva Týmy do Týmového fondu. Dále, Hornet je velitelka a má Vliv na všechny (+1 Tým), jejím plánem je útěk a všichni s tím souhlasí (+1 Tým), všichni důvěřují týmu i vůdkyni, ale nejsou na tuto konfrontaci dokonale připraveni (-1 Tým). HP tedy přidávají 3 Týmy do fondu.

Nejprve přenesu pozornost na Hornet. „Hornet, Kantorka vykročí dolů chodbou. Jde normálním tempem, ale ve tváři má zvláštní výraz. Vidíš, jak se z trhliny za jejími zády natahují jakési divné pařáty. Co uděláš?“

„Pěkná patálie,“ řekne Joe. „Vážně bych nás odsud ráda dostala. Rozhlížím se, jestli neuvidím východ nebo jakoukoli cestu ven – chci zhodnotit situaci.“

Joe hodí 10, takže může položit dvě otázky. „Jak by tohle šlo co nejlépe a co nejrychleji ukončit?“

„Rozhlédneš se kolem sebe. Celé tohle místo je prazvláštní, přízračný labyrint šílenství. Vsadila by ses, že když se dostanete odsud, vymaníte se i z moci Kantorky a tuhle hrozbu zažehnáte. Jsi toho názoru, že by tohle místo mělo jít rozbít na kousky.“ Skočím po příležitosti, aby tenhle souboj nebyl jenom o poražení Kantorky. Nejlepší způsob, jak to co nejrychleji ukončit, nebude přímá konfrontace, ale útěk.

„Super. Druhá otázka: co v okolí můžu využít k útěku?“

„Zajímavé. Jo, tvoje omračující obušky můžou fungovat jako bleskosvody, pokud je Fission napustí obrovským množstvím energie. Pak by se ti mohlo podařit narušit soudržnost tohohle místa. Mohlo by to být lepší, než jenom mlátit kolem sebe.“ Joe se rozhlédne po svých parťácích a všichni přikývnou. Vidím, že už spřádají plán.

„Ale zatímco přemýšlíte, Kantorka došla až k vám. Natáhne ruku. Cítíte, jak se podlaha mění v nějaký sliz, ve kterém vám uvíznou nohy.“ To je jeden z Kantorčiných tahů – pokřivit realitu a udržet tak studenta na místě. „Hornet, co uděláš?“ Udržuju pozornost na Hornet, protože mě zajímá, co teď provede.

„Začnu vyštěkávat rozkazy. ‚Skysong, Rexi, zdržte ji! Fissione, ty jdeš se mnou – musíme tohle místo zbořit!‘“ Joe řekne: „Uvolním si nohy a pokusím se praštit jedním ze svých obušků do zdi. Je to rozpoutání schopností? Když se spoléhám na svoje zbraně?“

Přikývnu a Joe si hodí. Padne mu 9 a on si vybere újmu místo toho, aby byl účinek nestabilní nebo dočasný. Zvolí si újmu Zoufalá, protože „Hornet si není jistá, jestli se odsud zvládneme dostat“.

„Jo, obavy jsou na místě. Uhodíš obuškem do zdi, ale Kantorka znovu máchne rukou a ty stínové pařáty chmatající z trhliny do vzduchu začnou bodat drápy směrem k vám,“ řeknu. Provádím tentýž tah a zároveň zdůrazňuju Kantorčinu motivaci – ovládat příští generaci hrdinů a záporáků. Pokud je tu zvládne udržet, nenechá je jen tak odejít.

„No to teda ne,“ řekne Andrea. „Chci vypálit světelný záblesk, který by proťal ty pařáty, aby nikoho nemohly zachytit. Je to rozpoutání?“

„Spíš mi to zní jako obrana. Hoď si +Mesiáš.“ Nevadí mi, že na sebe Andrea se svou Skysong přetáhla pozornost – to, o co se snaží, je super a je to dokonalá reakce na Kantorčin tah.

„A do háje, Mesiáše mám nízkýho,“ řekne. Hodí a padne jí 3.

„Vypálíš mocný záblesk světla a pokusíš se s ním ty stínové ruce pokosit – ale Kantorka se na tebe jen podívá s nelidsky prázdným výrazem a vyrazí kupředu. Její tělo se začne divně kroutit a natahovat. Dojde k tobě a praští tě jednou dlouhou končetinou. Je to dost děsivá
podívaná – zaznamenej si Vystrašená a pak si hoď na schytat pořádnou ránu.“

Držím se příběhu – Skysong tím úderem rozhodně schytala pořádnou ránu a zároveň jí způsobuju újmu – jednoduchý tvrdý tah, který se dobře doplňuje se schytáním pořádné rány. To všechno skrz jeden z Kantorčiných tahů – shodit neškodné a důvěryhodné vzezření a odhalit svou skutečnou podobu. Nekopíruje to ten tah dokonale – předchozí podoba rozhodně nebyla důvěryhodná – ale dostatečně.

„Můžu se k ní vrhnout na obranu před tím úderem?“ zeptá se Matt. „Myslím, že Rex by Skysong určitě pomohl.“

„Ne, ještě jsme nedořešili tah obrany Skysong,“ odpovím. „Pohyby Kantorky jsou tak nepředvídatelné, že by ses tam nedostal včas.“

Andrea si hodí na schytat pořádnou ránu a padne jí 7. „Žádná z těch možností se mi nelíbí! Asi ustoupím. Nepřítel získává příležitost.“

Znovu se zamyslím nad Kantorčinou motivací a usoudím, že by se pokusila Skysong zajmout jednou provždy. „Dost tě to vykolejilo. Dřív, než se stihneš dát dohromady, kolem tebe Kantorka ovine svoje divné ruce a zároveň otevře jedny dveře z chodby. Za nimi vidíš temný, nekonečný, svíjející se vír. Chce tě hodit dovnitř!“

Teď, když se Kantorka chopila příležitosti, by se měla pozornost přesunout na ostatní HP. „Rexi, ty jsi v tenhle moment už v pohybu – co uděláš?“

„Prostě na ni skočím a začnu ji mlátit hlava nehlava,“ řekne Matt. Hodí si na vyrazit proti hrozbě a padne mu 11. „Super! Tak jo… Beru to ‚udělat na nepřítele dojem, překvapit ho nebo mu nahnat strach‛ a taky ji o něco připravím. Samozřejmě o Skysong, šlo by?“

„Rozhodně,“ odpovím. „Takže vy dva jste teď plně zabraní do svého vlastního malého a brutálního souboje. Z Kantorčina těla vyrážejí jakési úponky a bodají po tobě, zatímco ty ji se zvířeckým výrazem v obličeji trháš na kusy svými drápy a vrčíš u toho. Tělo jí ochabne a ona pustí Skysong. Pak se od tebe odtáhne. Ale taky tě pěkně pocuchala – schytáváš pořádnou ránu.“ Matt hodí 3 – ten má dneska ale štěstí!

„Teď si můžu zaškrtnout potenciál a říct, jak jsem tu ránu ustál, že jo? Není to ani vědomé. Všechny rány se mi zhojí a prakticky okamžitě se pokryjí tvrdými šupinami. Nemůže mi ublížit!“ řekne Matt.

Jelikož Rex si s Kantorkou vyměnil pár úderů, zaznamenám Kantorce újmu. Normálně bych jí dal Rozzuřená, ale jelikož Rex na ni udělal dojem, překvapil ji nebo jí nahnal strach, rozhodnu se pro Nejistá. Pak si projdu újmové tahy pro tuto újmu a vidím zdvojnásobit úsilí k dosažení neúspěšných plánů nebo úmyslů. Pokračuju tímhle tahem.

„Kantorka se zapotácí a zatváří se pěkně nejistě. Obličej se jí zbortí do rozměklé břečky… ale pak se jí rysy najednou opět vyostří a vy slyšíte, jak říká: ‚Ne! Jste… jenom děti! Musím vás zachránit! Zachráním vás!‘ A i když Skysong už je bezpečně schovaná za tvými zády, Kantorka vystřelí kupředu, přímo k tobě. Snaží se dostat za tebe, Rexi, a popadnout Skysong.“

„Můžu se postavit na její obranu?“ zeptá se Matt.

„Za vteřinku – přecházíme na další panel, kde vidíme, co v průběhu souboje vyváděli Fission a Hornet,“ řeknu. Fissionovi se zatím nedostalo žádné pozornosti, takže mu jí chci trochu dopřát. „Hornet právě udeřila tím omračujícím obuškem do zdi. Řekneš Fissionovi něco, Hornet?“

„Nabij ho! Pokud do něj vliješ svou sílu, můžeme tohle místo rozbít na kousky!“ řekne Joe jako Hornet.

„Fajn, já ani nezaváhám – udělám, co po mně Hornet chce,“ řekne Sarah. „Obemknu ruce kolem obušku a napouštím ho svou mocí tak dlouho, dokud se zdi nerozbijou.“

„Paráda! Rozpoutej svoje schopnosti,“ řeknu.

„Může Fission dostat ten bonus +1 k provedení tahu, co se vztahuje k odpovědi na zhodnocení situace?“ zeptá se Joe.

„Ten má normálně připadnout osobě, která provedla to zhodnocení, ale jo, v tomhle případě to povolím, jelikož jsi vůdkyně týmu a Fission plní tvoje rozkazy.“

Sarah padne 6, takže neúspěch.

„Počkat, chci pomoct,“ ozve se Joe. „Jakmile se po Fissionově zásahu začnou zdi bortit, začnu bušit do prasklin. Rozbíjím cihly pěstma v jednom kuse. Bude to fungovat?“

„Jo, rozhodně! Takže ten hod bude 7.“ Spotřebuju jeden Tým z fondu.

Fission překoná překážku, ale zaplatí za to. „Zrovna teď mám spoustu újem, takže… ať je ten účinek nestabilní nebo dočasný,“ řekne Sarah.

„Dobře,“ řeknu. „Cítíš, jak tuhle kapesní realitu rozleptává tvoje moc. Z omračujícího obušku se začnou šířit zeleně zářící praskliny a Hornet do nich buší, čímž se praskliny šíří dál a dál. Ve zdech se objevují díry, za kterými je vidět okolní temnota. Na jednom konci chodby spatříte světelnou skulinu – a za ní modré nebe! Tudy musí vést cesta ven! Ale mezi vámi a tím místem leží celá rozbitá chodba, křižovaná zejícími puklinami vedoucími do hladové prázdnoty.“ Zvyšuju napětí – hrdinové našli cestu ven, ale bude to nebezpečný podnik a Kantorku mají pořád za patami.

„Hornet – co uděláš?“

„Takže, vidíme panel, na kterém vy čtyři napůl vypadnete, napůl se vypotácíte z Kantorčiny dimenze. Ještě se za vámi natáhne její pokroucená ruka, ale to už se portál uzavře. Pak tam máme panel, na kterém všichni popadáte dech. Za vámi už je jen cihlová zeď… a na následujícím panelu otevíráte oči a vaši pozornost si okamžitě vyžádají hlavně laserových zbraní, které na váš míří odněkud mimo obrazovku.“ Popisuju situaci jako v komiksu (strana 164) a formou záběrů vysvětluju, jak na sebe jednotlivé akce navazují.

„A sakra,“ řekne Matt. „To není dobrý.“

„To teda není! Je to celá skvadra chlápků, kteří mají na zbrojích symbol Rook Industries a míří na vás energetickými bouchačkami. Pak se rozestoupí a před vámi stane Rosa Rook – CEO Rook Industries – ve svém typickém červeném kostýmku.“ Během celého předchozího souboje jsem uvažoval, co se děje ve žlábcích mezi panely (strana 169), a přemýšlel, co by Rosa asi udělala. A spuštění tohohle plánu mi přišlo jako skvělý tah. Takže jsem právě odtajnil mezipanelovou hrozbu (strana 175).

„‚Tohle si vezmeme,‘ prohlásí Rosa Rook a natáhne ruku k Hornet. ‚Oceňujeme, že jste nám to přinesli.‘“ Provádím záporácký tah (strana 178) z těch, které jsem pro Rosu vymyslel – připravit zranitelnou osobu o něco mocného – protože dává dokonalý smysl, že by se Rosa pokusila využít relativní slabosti a vyčerpání hrdinů.

„No to teda ne,“ řekne Joe. „‚Nedovolím, aby vám tahle věc padla do rukou,‘ řeknu a zaujmu bojový postoj. ‚Jestli to chcete, budete si to muset vzít násilím.‘ Je to provokace?“

„Ne,“ odpovím. „Rosa už tu byla a měla s sebou svoje sekuriťáky. Čekala, že dojde k boji. Tvoje hrozby s ní ani nehnou. Navíc tě vnímá jako obyčejné děcko a dívá se na tebe svrchu. ‚Jsi ještě mladá, takže mě od tebe tohle dětinské siláctví nepřekvapuje. A nemám ve zvyku reagovat přehnaně. Ale pochop, prosím, že ti nechci ublížit. Dej mi tu křídu, než mě donutíš ukázat ti, co všechno jsou moji lidé připraveni udělat.‘ Hornet, rozhodně na tebe používá svůj Vliv a říká ti, jaká jsi. Posunuje ti Normála nahoru a Hrozbu dolů. Co uděláš?“ Hraju NP, která se neustále snaží říkat HP, jak mají být (strana 169) a říkám HP, jaká je nebo jaká by měla být (strana 176).

„Nakašlat. Nechci to akceptovat, takže asi odmítám (strana 76),“ řekne Joe.

„Jak to vypadá?“ zeptám se. Aby něco Hornet udělala, musí to udělat.

„Nakrčím na ni obočí a udělám krok dopředu, jako že se připravuju k boji. Mám si hodit?“ Přikývnu a Joe hodí 4 – neúspěch. „Ale ne,“ řekne Joe.

„Jo, no, stane se,“ řeknu. „Uděláš krok dopředu, připravená k boji. Sekuriťáci okamžitě pozvednou zbraně a ty uslyšíš, jak se s hučením probírají k životu. Situace je vážná, Rosa má nejspíš někde i posily, o kterých nevíš, a všichni jste unavení po boji s Kantorkou. Nejsi si jistá, jestli tenhle boj můžete vyhrát. Zaznamenej si Vystrašená a posuň si toho Normála nahoru a Hrozbu dolů. A protože ti padl neúspěch, taky si zaškrtni potenciál.“ Musím se uchýlit k mechanikám a přesně Joeovi popsat, co si má změnit ve své příručce. Jinak se ale snažím provést svůj tah, ale nepojmenovávat ho (strana 165) – změny u Hornet zakládám na tom, co se děje v příběhu, takže tah jakožto herní mechanika se odvíjí od děje.

„Co zatím děláte vy ostatní? Skysong, co děláš ty?“ Andrea už nějakou dobu nemluvila, takže chci, aby se na chvíli stala středem pozornosti (strana 180).

„Nejsem si jistá, co můžeme dělat – nechci odevzdat tu křídu, ale myslím, že tenhle boj bychom nevyhráli. Byla jsem ochotná poslouchat Hornetiny rozkazy… ale Hornet vypadá váhavě a to mě znejišťuje. Postavím se vedle ní a zašeptám: ‚Hornet, možná… možná bys jí měla prostě dát, co chce. Nejsme teď ve stavu, abychom s nimi mohli bojovat.‘“

„Super. To mi zní jako provokace. Hornet ti obvykle naslouchá a máš na ni Vliv. Co reálně chceš, aby Hornet udělala?“ zeptám se.

„Chci, aby ustoupila a dala jim tu křídu, abychom odsud mohli bezpečně odejít,“ odpoví Andrea.

„Dobře. Hoď si na to.“ Andrea hodí 12, včetně bonusu +1 za Vliv na Hornet.

„Tak jo, Hornet, to znamená, že jestli se podle toho zařídíš, přidá se Tým do fondu. A když se podle toho nezařídíš, obdržíš újmu.“

„Můžu se v téhle situaci bránit?“ zeptá se Joe.

„No, nedošlo k žádnému útoku, ne?“

„Jo, chápu,“ odpoví Joe. „Tak teda… asi to udělám. Na vteřinku zaváhám a pak předám Rose křídu.“

„‚Výtečně,‘ řekne Rosa. ‚Jsem ráda, že konečně vidím trochu pokory. Třeba to s budoucností tohohle města nakonec nebude tak špatné.‘ Vykročí směrem od vás, zatímco její sekuriťáci ji kryjí. Hornet, přidej Tým do fondu za to, že ses zařídila podle prosby své parťačky.“ Pokud jde o Rosu, držím se její motivace (strana 167) – ovládnout superlidské zdroje v Halcyon City i mimo něj. Rosa dostala, co chtěla, a nic jiného ji nezajímá, i když si dovedu představit, že by se to mohlo zvrhnout v plnohodnotný boj.

„Rexi, Fissione – co vy dva?“ Chci teď přenést do středu pozornosti ostatní postavy, protože během téhle scény toho moc neudělaly. Někdo z nich by třeba mohl podnítit potyčku…

„Jo… Asi je nechám jít,“ řekne Matt. „Jsem na tom dost špatně, mám tři újmy a nechci zhoršovat situaci. Navíc to byla Skysong, kdo řekl, ať ustoupíme… Ji samozřejmě poslechnu.“

„Dobře. Co ty, Fissione?“

„Asi… asi s nimi nechci bojovat, ale taky nemyslím, že je chci jenom tak nechat jít. Chtěl bych mít možnost je stopovat. Chci zjistit, kam tu křídu odnesou,“ řekne Sarah.

„Super nápad! Jak to chceš udělat? Je to něco, co Fission už někdy udělal?“ Kladu podnětnou otázku (strana 168), v tomto případě otázku o Fissionových schopnostech, abych mohl později stavět na odpovědi (strana 168).

„Rozprostřu své vědomí a trošku zasáhnu do jedné z těch energetických zbraní, aby z ní začala unikat energie, kterou později vycítím. Šlo by? Dovedu ovládat věci na atomární úrovni, takže bych pak měl být schopen sledovat energetickou stopu. A ne, myslím, že jsem to ještě nikdy nedělal – je to jedna z aplikací mých schopností, nad kterou jsem přemýšlel, ale nikdy ji nevyzkoušel,“ vysvětlí Sarah. Fission je Supernova, takže si dovede obhájit obrovskou spoustu aplikací svých schopností, nebo minimálně to, že je vyzkouší – takže i když to ještě nikdy nedělal, dovolím mu to, protože fandím hráčským postavám (strana 168).

„To je paráda!“ řeknu. „Jelikož rozprostíráš své smysly, hoď si na rozpoutání svých schopností. Děláš to nenápadně, ale i tak je to rozpoutání.“ Sarah hodí 9. „Takže si buď zaznamenej újmu, nebo bude účinek nestabilní nebo dočasný,“ řeknu.

„Počkej, nemůžu spotřebovat Tým z fondu a pomoct mu (strana 78)?“ zeptá se Joe.

„To by asi nešlo. Fission dělá něco hodně specifického za pomoci svých šílených schopností, a navíc se to snaží dělat nenápadně,“ řeknu. Ne že bych byl vyloženě proti, ale v rámci příběhu to nedává smysl.

„No jo, pravda. Hmmm. Nemůžeme říct, že jsem pomáhala Fissionovi s pochopením některých jeho schopností? Koneckonců spolu trénujeme,“ chce vědět Joe.

„Jo!“ řekne Sarah. „Takže třeba jsem přišel na to, že tohle dovedu, během jednoho našeho tréninku.“

„Jo, a já si všimla, co děláš, poznala jsem ty malé záblesky energie, co ti vystřelily z prstů. Abys to dokázal, musím ti ale pomoct ponořit se do meditativního stavu, který mě naučila Mantis. Takže začnu tiše směrem k tobě odříkávat: ‚Zavři oči, pročisti si hlavu, soustřeď se, vyprázdni svou mysl,‘ a podobně. Takže tohle teďka dělám, snažím se Fissionovi pomoct soustředit se,“ popíše Joe.

„Jo, to je dobrý! Spotřebuj jeden Tým z fondu: Fissionův hod je tím pádem 10.“ Hraju, abych zjistil, co se bude dít dál (strana 162), a tohle se mi zamlouvá – najednou tu máme vztah a spolupráci mezi Fissionem a Hornet, který zjevně dřív neexistoval. Jo, je to menší retkon, ale do příběhu to sedí, je to zajímavé a umožňuje jim to provést tuhle senzační záležitost.

„Dobře! Takže teď budeš moct sledovat tu energetickou stopu, Fissione. Až se do toho budeš chtít pustit, s velkou pravděpodobností tě zavede na místo, kam odnesou tu křídu – ale to neznamená, že to místo bude nebráněné.“ Držím se příběhu a zároveň v náznaku odhaluju budoucnost (strana 175). Naznačuju hráčům, že pokud si pro křídu budou chtít dojít, měli by očekávat, že se to neobejde bez šarvátky.

„Mezitím jste ale všichni dost potlučení. Co uděláš teď, Rexi?“ Matt se do konverzace zatím moc nezapojil, takže se chci ujistit, že se mu dostane pozornosti.

„Hm. Nejspíš si chci promluvit se Skysong o tom, co se přihodilo, a prostě tak nějak obecně si pokecat. Víš jak. Plus taky proto, že se mi líbí,“ řekne Matt.

„Super.“ Rex se rozhodl něco podniknout, takže sám nemusím provádět žádný tah. Kdyby tuto scénu nenavrhl a všechny HP by se jenom šly domů vyspat, skočil bych kus do budoucnosti a spustil nějaký tah, ale takhle nemusím. „Přejdeme k téhle scéně, ale napřed chci mít jasno v tom, kam kdo jde. Hornet?“ zeptám se.

„Asi podat hlášení Mantis – vždycky chce hlášení, když navštívím nějakou jinou dimenzi. A pak rovnou do pelechu,“ řekne Joe.

„Dobře. Co ty, Fissione?“

„Něco podobnýho. Vrátím se na základnu, dám si sprchu a pak si půjdu lehnout.“

„A Skysong? Rex s tebou bude chtít mluvit, ale kde to bude?“

„Po všem tom stresu si půjdu udělat horkou čokoládu – rozhodně to nejlepší pití, co jste na Zemi vymysleli – a s tou si pak sednu na gauč a budu odpočívat.“

„Hezký! A to je konec scény. Mrkněte se, jestli jste během ní neudělali něco, díky čemu byste se zbavili nějaké újmy.“

„Jak jsem Rose dala tu křídu, počítá se to jako utýct před nějakým problémem?“ zeptá se Joe.

„Rozhodně!“ řeknu. „Víceméně jsi odložila konflikt s ní, alespoň částečně ze strachu. Takže už nejsi Vystrašená (strana 84).“

Jakmile si všichni zkontrolují svoje újmy a případně se některých zbaví, začnu popisovat další scénu…

„Takže, asi tam máme panel nebo dva, na kterých se po sobě unaveně díváte, načež zamíříte zpátky na základnu. Pak máme panel s Hornet, na kterém sepisuje svoje hlášení, panel s Fissionem, jak se sprchuje, obklopený obláčky páry, a nakonec panel se Skysong, která si dělá horkou čokoládu. Rexi, najdeš ji sedět na gauči… a do toho potichu hraje televize?“ zeptám se Andrey. Ta přikývne. „Takže Rexi, co uděláš?“
„‚Čau,‘ řeknu a sednu si vedle ní. ‚Ehm… jaká je ta čokoláda?‘“ řekne Matt.
„‚Dobrá,‘“ odpoví Andrea za Skysong. Nechám je mluvit, dokud nebudu mít pocit, že konverzace začala váznout a že je potřeba nějak zasáhnout, nebo dokud někdo neprovede akci, která by spustila nějaký tah. Prozatím se držím zásady fandění hráčským postavám – chci tu scénu vidět stejně jako publikum!
„‚Je ta čokoláda na oslavu vítězství?‘“ ptá se Rex.
„‚Dneska si teda moc vítězně nepřipadám,‘“ připustí Skysong. „‚Sotva se nám podařilo dostat se z Kantorčiny vězeňské říše, a pak nám Rosa Rook sebere tu křídu! Zrovna si začnu užívat život hrdinky na téhle planetě a ono se stane tohle.‘“ Napadne mě: Skysong má velmi blízko k tomu, aby odhalila svou zranitelnost nebo slabost, ale zatím ji ještě neodhalila.
„‚Ale no tak,‘ řeknu. Pokusím se přisednout si trochu blíž k ní, ale pak si uvědomím, že kvůli mé váze se posunuje celý gauč, takže toho nechám. ‚Dneska jsi byla úžasná. Hornet se už už chystala pustit do Rosiných pohůnků. Všem nám to bylo jasné. Ona je prostě taková. Ale ty jsi jí to rozmluvila.‘“
„No jo, přesvědčila jsem ji, aby dala tak důležitý předmět někomu tak nebezpečnému,“ míní Skysong.
„‚Přesvědčila jsi ji, aby se zachovala rozumně. Kvůli týmu. Kvůli nám. Bylo to těžké rozhodnutí, ale správné.‘ Uhnu očima a přejedu chodidlem po zemi. ‚Aspoň teda podle mě.‘“
„Fajn, to je rozhodně utěšování nebo podporování,“ vložím se do toho. „Rexi, utěšuješ Skysong. Hoď si +Normál.“
Matt přikývne. „No jo, to jsem si mohl hnedka myslet. Normála mám na -2. Jsem v rejži.“ Matt hodí a padne mu 5 – neúspěch.
„Zaškrtni si potenciál, Rexi. Skysong, než vůbec stihneš odpovědět, v televizi skončí reportáž a místo ní se objeví ten rozumbrada – ten komentátor, co po tobě tehdy šel, protože jsi nebezpečná mimozemšťanka, která je tu navíc ilegálně. Jak se jmenoval?“ zeptám se.
„Samuel Searley, myslím,“ řekne Andrea.
„Přesně, Samuel Searley. Tak ten je teď v televizi s novou zprávou o vašem týmu. Mluví o tom, že vás všechny dneska zachytila bezpečnostní kamera, jak vyhrožujete Rose Rook. Konkrétně se zaměřuje na Rexe – tvrdí, že Rexovo tělo je samo o sobě nebezpečná zbraň a že ostatní ohrožuje už jenom tím, když se nachází na stejném místě jako oni. Rexi, když to slyšíš, ještě s tím, jak jsi vyčerpaný, tak tě to hodně vezme – posunujou ti Hrozbu nahoru a Mesiáše dolů. Co uděláš?“ Provádím tah pro Proměněnce, ukázat mu, že se ho druzí obávají nebo že ho nenávidí, a využívám ho jako odůvodnění pro posun Rexových Nálepek.
„Uff. Nemůžu si úplně dovolit další újmu, když mi padne neúspěch. Takže to přijímám,” řekne Matt. „Hrozba nahoru, Mesiáš dolů.”
„Vztekle se podívám na obrazovku,” řekne Andrea. „A vypustím na ni krátký světelný výboj, abych ji rozbila. ‚Neposlouchej je. Neví, o čem mluví. Neviděli tě v Kantorčině dimenzi. Tam ses zachoval jako skutečný hrdina.‘“
„Teď mi to zní, že Rexe utěšuješ nebo podporuješ, ne? Tak si hoď!“
Andrea si hodí a padne jí 11! „Fajn! Takže Rexi, pokud se jí otevřeš, ty i Skysong si můžete vybrat ze seznamů. Co uděláš?“
„Chci se Skysong otevřít! Takže, ehm… tak jo. Podívám se jí přímo do očí a mám pocit, že správnej krok teď bude dát jí pusu. Takže to udělám.“
„Dobře! Skysong, myslíš, že to budeš brát jako otevření se?“ zeptám se s úšklebkem.
„Jo, nejspíš jo!“ odpoví Andrea.
„Takže Rexi, teď se můžeš buď zbavit újmy, posunout si Nálepky nebo si zaškrtnout potenciál. Vyber si. A ty, Skysong, ty můžeš přidat Tým do Týmového fondu, nebo se zbavit újmy.“
„Zaškrtnu si potenciál,“ řekne Matt. „Přijde mi, že se to nejvíc hodí.“
„A já se zbavím újmy. Teď jsem Nejistá – takže se zbavím toho!“ řekne Andrea.
„A samozřejmě potřebujeme vědět, Skysong – co uděláš teď? Opětuješ Rexův polibek?“ Fandím hráčským postavám a zároveň pokládám podnětné otázky!
„Ale božínku, ehm… myslím, že Skysong to dost vyvedlo z míry. Je to její první pusa! Její lidé se nelíbají! Takže neví, jak má zareagovat. Řekla bych, že trochu ztuhne, možná se dokonce odtáhne… ale je mi to hrozně líto, že to musím říct!“ řekne Andrea.
„Ale dává to smysl. A máš na Rexe vliv, že? No jo… sorry, Rexi, tohle asi ignorovat nemůžeš. Ať už to dělá záměrně, nebo ne, rozhodně ti touhle reakcí posunuje Podivína nahoru a Normála dolů.“ Na základě jejího jednání říkám Rexovi, jaký je nebo jaký by měl být.
„Dává to dokonalej smysl, ale je to pěknej pech! Normála mám už i tak na -2, takže buď nebudu posunovat nic a zaznamenám si újmu, nebo odmítnu Vliv Skysong. Uff… asi si teda zaznamenám újmu. Teď jsem rozhodně Nejistej! ‚Ech, ehm, promiň, já… já… ech… asi… asi si půjdu lehnout.‘ Rex rychle vstane z pohovky a odšourá se do svého pokoje,“ řekne Matt.
„Super, paráda. A co ty, Skysong, co uděláš?“
„Zagestikuluju směrem k němu, něco ve stylu ‚Počkej, Rexi, počkej,‘, ale když odejde z místnosti, nepůjdu za ním. Jsem příšerně zmatená.“
„To ti věřím! Fajn, a tím je tenhle rušný den u konce! Myslím, že na posledním panelu téhle scény je Rex, jak s konsternovaným výrazem v obličeji odchází z místnosti, zatímco Skysong sedí v pozadí na gauči a tváří se popleteně.“
Byla to parádní scéna a už mám nápady, co dál – další bude scéna, ve které si Hornetina mentorka Mantis pozve celý tým na kobereček za to, že přenechali extradimenzionální křídu z Kantorčiny říše Rose Rook. Díky tomu svedu celý tým dohromady a budu moct přitáhnout do středu pozornosti taky Hornet a Fissiona.

Volba příručky

Richard si chce vytvořit postavu, takže napřed si musí vybrat příručku. Celkem rád by si zahrál nějakou klasickou postavu, někoho se schopnostmi, ale ničím příliš bizarním. Zvažuje někoho se supersilou, koho jen tak někdo neporazí. Seškrtá postavy na Ranařku, Dědice a Proměněnce. Proměněnec je na něj moc bizarní a Ranařka mu zase připadá až moc drsná a přízemní. Nakonec tedy zůstane u Dědice. Hlavně se mu líbí představa, že jeho postava bude poslední z linie klasických postav, což je ústředním tématem Dědice.

Jméno a vzhled

Jako další si Richard pro svého Dědice vymyslí jméno a vzhled. Rozhodne se, že jeho postava bude muž z Blízkého východu, konkrétně Íránec. Představuje si pohledného mladíka, který se narodil v Americe, ale jehož rodina pochází z Íránu. Dále si vybere „módní oblečení“ – usoudí, že když je jeho postava v civilu, obléká se na úrovni. Pak si zvolí „kostým předchůdce“: jeho postava nosí stejný základní kostým jako jeho předchůdci, takže něco ikonického a relativně klasického, s výraznými barvami a liniemi. Nejspíš něco elastického. Jako první ho napadne červená a bílá.

Nakonec si pro svou postavu zvolí jména. Po krátkém bádání dá své postavě civilní jméno Rustam Attar. Pro svou superhrdinskou identitu vybere jméno Huma podle mytického íránského ptáka.

Schopnosti

Huma je Dědic, takže si volí své schopnosti trochu jinak, než je tomu v jiných příručkách. Richard si napřed vybere jeden řádek z příručky a následně dvě schopnosti z daného řádku, které zatím nemá. Nakonec si zvolí řádek zahrnující klasické schopnosti, které chtěl – supersílu, nepřemožitelnost, paprsky z očí, létání a supersmysly. Paprsky z očí a supersmysly určí jakožto schopnosti, které zatím nemá. To znamená, že Huma disponuje supersilou, nepřemožitelností a schopností létat.

Richard zvažuje, že by se tyto schopnosti mohly projevovat nějak překvapivě – třeba mu k létání narostou skutečná křídla nebo třeba se při použití supersíly jeho postava ohnivě rozzáří. Každopádně si nakonec vybere poměrně typické manifestace. Je neskutečně silný, jeho tělo je prakticky nezranitelné a umí létat, přičemž za sebou zanechává zlatavou stopu. Klasika.

Nálepky

Příručka Dědice určuje, že Humovy počáteční Nálepky jsou Génius +0, Hrozba -1, Mesiáš +2, Normál +1 a Podivín +0. Na začátku hry se Huma tudíž vidí převážně jako někdo, kdo zachraňuje druhé, částečně se vnímá jako obyčejný a lidský, a ne jako někdo, kdo by představoval pro ostatní hrozbu. Richard se rozhodne přidat si svou volnou +1 ke Géniovi – je toho názoru, že Humovi to celkem pálí, ale že je možná zároveň trošku arogantní a moc si o sobě myslí.

Otázky na minulost

Richard sesmolí pár odpovědí na Humovy otázky na minulost.

            – Kdy ses oficiálně vydal po stopách svých předchůdců?

V den mých šestnáctých narozenin. Byl to vlastně táta, kdo ve mně probudil moje schopnosti a předal mi rodinné jméno.

            – Jakou nejlepší historku o svých předchůdcích jsi slyšel?

Historku o tom, jak Huma bez pomoci porazil Vortexe poté, co mu v hrudi narostla černá díra, zrozená z hmoty neutronové hvězdy.

            – Jaký má veřejnost názor na tvoji rodovou linii?

Poměrně pozitivní. Huma je klasický a ušlechtilý hrdina, kterého Halcyon City přijalo za vlastního poté, co se sem moje rodina přistěhovala.

            – Jak souvisí tvoje rodová linie s důvody, proč ses stal hrdinou?

Je to vlastně ten jediný důvod. Nikdy mě nečekalo nic jiného a nikdy jsem nad tím nepřemýšlel.

            – Proč ti záleží na vašem týmu?

Protože celá pointa Humy je v tom, že představuje idol pro druhé. A já pro ně můžu být dobrým vzorem.

Volba tahů

Richard si prohlédne svou sekci Tahy a vidí, že si může vzít dvě z vypsaných možností. Vybere si Slova z minulosti a Já bojuju fér. Zároveň musí vyplnit do sekce Rodinný odkaz alespoň dvě jména osob spjatých s jeho odkazem. Jako osobu, která je na odpočinku a je vůči němu kritická, napíše svého otce, Shahina Attara. A jako nejhoršího nepřítele, kterému jeho předchůdci kdy čelili, napíše Demonsoul. Jakožto Vypravěč musím hned začít přemýšlet, jak tyto NP dostat do hry!

Okamžik pravdy

Richard se krátce seznámí se svým Okamžikem pravdy. Je o tom, jak se plně sžije se svými schopnostmi a vezme na svá bedra celou tíhu svého odkazu. Richard z toho pozná, že Humův příběh bude o tom, jak těžké břímě na sebe společně s rodinným jménem vzal.

Týmové tahy

Richard si projde své dva týmové tahy. Jeho tah triumfu se týká toho, jak moc Dědic sám sebe vnímá jako nadřazeného, a tah zranitelnosti se vztahuje k tajemstvím jeho odkazu. Richard si začíná dělat představu, že Humův příběhový oblouk se bude zabývat tím, jak do svého týmu zapadá – a zároveň zjišťuje, že jeho odkaz musí zahrnovat nějaká tajemství kvůli tahu zranitelnosti.

Představení se

Richard představí Humu, popíše, jak vypadá, co má za schopnosti a podělí se o pár informací, jako to, že Huma je nejmladším z linie Humů, že jeho otec je na odpočinku a že jeho civilní identita není veřejně známá. Já, jakožto Vypravěč, mu položím pár otázek, abych měl víc informací, například jak dlouho už Huma žije v Halcyon City.

„KDYŽ SE NÁŠ TÝM DAL POPRVÉ DOHROMADY…”

Když přijde řada na vyplnění Humových otázek, skupina už má k dispozici hodně informací. Vědí, že bojovali s přemrštěným a směšným nepřítelem jménem Technosaurus Rex, a to přímo v centru města, kde nedopatřením vyhodili do vzduchu památník hrdinky Flying Freedom. Také vědí, že zachránili život starostce Eveline Clearwater a že k vítězství bylo zapotřebí otevřít trhlinu v časoprostoru, kterou Technosaura Rexe prostrčili – což bylo naprosto proti pravidlům nastoleným staršími hrdiny a A.E.G.I.S.

Teď přichází řada na Dědicovu otázku. Richard ji přečte nahlas: „Vzato kolem a kolem, vedli jsme si dobře a udělali jsme dojem na jednoho ze známých hrdinů. Na koho?“

Marissa navrhne, že by to mohl být velitel Nových Příkladných, předního superhrdinského týmu ve městě. Jack ale podotkne, že by to nesedělo k tomu, jak starším hrdinům zvedli mandle svou strategií, kdy protrhli díru do časoprostoru. Richard souhlasí. Místo toho navrhuje, že udělali dojem na někoho jiného, nějakého nenápadnějšího hrdinu, který pracuje spíš ze stínů – mohl by to být Everyman, superhrdina, který na sebe dokáže vzít podobu jakékoli osoby a který nikdy nepoužije stejné vzezření dvakrát. Zbytku hráčů se to líbí, takže Richard to použije jako svou odpověď.

 „A proč to na něj udělalo dojem?“ ptám se.

„Udělali jsme, co bylo třeba,“ odpovídá Richard, „a nezaváhali jsme, ani když jsme měli porušit pravidla. To je něco, co Everyman schvaluje.“

Přikývnu a jde se na další otázku.

Vztahy

Když na něj přijde řada, doplní Richard svůj první vztah.

„Myslím, že mě jednou přistihli, jak jsem porušil pravidla svého rodinného odkazu s Toro,“ řekne.

„Zajímavé!“ já na to. „Jak jsi je porušil?“

„Víš, myslím, že mám poměrně jasně nastavená pravidla ohledně příkladného vystupování. Nic formálního, ale táta mi pořád opakuje, že když u toho někdo je, musím se vždycky chovat, jak se patří. Ale já jsem chtěl na Toro udělat dojem, takže jsem se pokusil využít svoje superhrdinské jméno, aby nás pustili do klubu. A… moc se to nepovedlo. Navíc se o tom doslechl táta a dal mi co proto.“

„Paráda! Toro, udělalo to na tebe dojem?“

„Ani moc ne? Teda, do toho klubu nás stejně nepustili. Ale bylo to roztomilý, že to zkusil,“ míní Marissa.

Skupina probere pár dalších vztahů, načež zase přijde řada na Humu.

„Pokud jde o můj druhý vztah, myslím, že věřím Hornet a že jsem jí řekl důležité tajemství ohledně svého odkazu. Mám pocit, že Hornet můžu důvěřovat, že by se se mnou vypořádala, kdybych se někdy utrhl ze řetězu,“ řekne Richard.

„Super! Co to bylo za tajemství?“ zajímám se.

„Jak mě připravit o moje schopnosti. Existujou takový pera, údajně ze skutečného ptáka humy, a pokud máš jedno u sebe, moje schopnosti na tebe nemají vliv. A když to pero dáš na mě, připraví mě to o schopnosti úplně,“ vysvětluje Richard. Ještě před chvílí nic z toho neexistovalo… ale teď už je to všechno pravda.

„Výborně! A dal jsi Hornet jedno z těch per?“

„Ne, jenom jsem jí o nich řekl,“ poví Richard.

„Hornet, zjišťovala sis pak něco o těch perech?“

„Rozhodně,“ odpoví Joe. „Myslím, že vím, kde jedno najít, kdyby se ukázalo, že ho budu potřebovat. Je v muzeu.“

Vliv

Když je řada na Humovi, aby rozdal svůj Vliv, Richard se řídí tím, co se píše v příručce Dědice:

„Jsi součástí tohoto týmu, ať už je ti to k užitku, či ke škodě. A záleží ti na tom, co si o tobě jeho členové myslí. Dej Vliv na sebe všem členům týmu,“ přečte Richard nahlas. Následně každému z ostatních hráčů předá po jednom ze svých symbolů Vlivu. Humovi záleží na názorech všech.